Nejprve je potřeba stanovit, kolik nákladů za služby uvedené ve vyúčtování jde k tíži společnosti A a kolik k tíži společnosti B. Pokud není jiná dohoda, asi lze určit poměrně k délce pronájmu ve vyúčtovacím období (např. pokud je vyúčtování za rok 2018 a k převodu nájmu došlo k 1.8.2018, pak 7/12 je nákladem společnosti A a 5/12 nákladem společnosti B). O tomto rozdělení by si společnosti A a B měli udělat nějaký dokument, který bude sloužit jako účetní doklad (ideálně zmíněnou smlouvu, která není).

Pohled účetní.

Společnost A:

zaplacené zálohy do výše nákladů (7/12) normálně zúčtuje na základě výše popsaného dokladu - 518 (502)/314

případné zálohy zaplacené navíc bude požadovat po společnosti B - 378/314

anebo nedoplatek bude společnosti B dlužit - 518 (502) / 379.

Společnost B může např.:

na základě vyúčtování dát plnou částku do nákladů 518 (502) / 321

na základě dohody sníží o 7/12 část, co je náklad společnosti A 378(379) / 518 (502)

zohlední zálohy, které zaplatila za ni společnost A 321 / 378(379)

a na 378 (nebo 379 podle toho který z účtů použijete) zbyde částka kterou má společnost doplatit, protože A zaplatilo na zálohách víc než spotřebovalo nebo dostat od A doplaceno, protože spotřebovali víc, než zaplatilo na zálohách.

Pokud neexistuje (ani se nedodělá) žádná dohoda mezi společnostmi, vytvoří si každá na to vlastní interní doklad.

Pohled daně z příjmu:

Pro společnost B je zcela bez problémů a to i když neexistuje dohoda - do nákladů uplatňuje poměrnou část služeb odpovídající délce pronájmu a má na to od pronajímatele doklad.

Pro společnost A bez dokladu na vyrovnání služby a stanovení těch 5/12 to má dost problémové - není dostatečný a věrohodný podklad pro náklad - v tom případě doporučuji účtovat jako daňově neuznatelný náklad.

Pohled DPH:

Pro společnost B zcela bez problémů, uplatňuje poměrnou část odpočtu DPH za služeb, které přijala. Poměr odpovídá délce pronájmu, má na to od pronajímatele doklad, takže si nárok obhájí a to i bez dohody se společností A.

Pro společnost A existuje určité riziko, že odpočet DPH z těch 7/12 služeb jí nebude uznáno ani, když sepíší dohodu a společnost B ji přefakturuje 7/12 těch služeb. Problém je v tom, že společnost B od pronajímatele služby nekoupila a neprodává je dál (protože v té době, kdy služby proudily neměla s nájmem vůbec nic společného) a toho by finanční úřad mohl ve své argumentaci využít. Pokud chcete mít jistotu v nároku na odpočet, doporučil bych požádat pronajímatele o rozepsání daňového dokladu k vyúčtování v uvedeném poměru na společnosti A a B. pb