Asi Vás zklamu, ale přesto, že názor, který Vám říkal Váš poradce občas slýchávám, tak jej nezastávám.

Váš postup totiž nelze označit za přefakturaci. Bohužel se toto slůvko nevhodně používá v takovýchto případech, ale je to chyba.

Vy jste nakoupili subdodávku (nákladní dopravu) a prodali svou službu (nákladní dopravu - tentokrát nezajištěnou vlastními zaměstnanci, ale někým jiným, ale to pro kupujícího není podstatné.

Kupující si u Vás objednal dopravu a je mu jedno jak to zajistíte.

Pojem přefakturace se (správně) užívá v případech, kdy jedna osoba nakoupí svým jménem, ale nemá možnost, nemá oprávnění a nemá důvod prodávat, ale přesto to spotřebuje osoba jiná. Přefakturovávají se ponejvíce služby k nájmu, kdy majitel, družstvo, SVJ a další nakoupí (často za více osob) energie, vodu další služby, kupující nemá oprávnění dál prodávat, ale přesto energii, vodu a další služby spotřebuje nájemník, člen družstva, vlastník jednotky. Pak lze využít § 21 odst. 4 písm. b), c) a d) zákona o DPH. Doprava ale mezi služby, které lze přefakturovat nepatří.

Takže Váš klient má pravdu.

Je zajímavé, že si u Vás zákazník objedná službu (nákladní dopravu) a ani po jejím provedení neví, kolik ho to bude stát. Neříkám, že to je špatně, jen je to neobvyklé a zákon o DPH s takovou variantou nepočítá. Jediné, co můžete udělat, aby bylo vše správně, je v okamžiku provedení služby vyfakturovat odhadovanou cenu s datem uskutečnění dopravy a následně (po zjištění ceny) vystavit opravný doklad na rozdíl. (Asi bych při tomto postupu doporučil písemnou smlouvu, kde je způsob stanovení ceny jasně popsán, aby nevznikali následné spory.) Nebo změnit firemní politiku na určování ceny v případech, kdy své služby zajišťujete subdodávkami jiných podnikatelů a ne vlastními zaměstnanci. pb