Pokud nejste státní organizace, potom nárok na stravenky závisí pouze na rozhodnutí společnosti. Vnitřním předpisem si stanovíte, ve kterých případech zaměstnancům stravenky přiznáte a kdy ne. Otázkou je pouze, které stravenky budou pro zaměstnavatele daňově uznatelné do výše 55% hodnoty a které nebudou daňově uznatelné vůbec. Co se týče nároku na cestovní náhrady: - v prvém případě můžete přiznat zaměstnanci cestovní náhrady, pokud mu cestou zahájenou ve 12 hodin znemožníte pravidelný způsob stravování - ve druhém případě má nárok na stravné, pokud má v pracovní smlouvě uvedené jako místo pravidelného pracoviště sklad; pokud by měl uvedeno v pracovní smlouvě, že pro účely cestovních náhrad se za pravidelné pracoviště považuje region ve kterém rozváží, nebude mít nárok na žádné stravné. Pokud zaměstnanci v průběhu pracovní směny vznikne nárok na stravné a vy muzároveň poskytnete stravenku, nebude stravenka daňově uznatelným výdajem.