Nárok na strvenku (u podnikatelských subjektů) určuje zaměstnavatel a může se rozhodnout, zda zaměstnanci na poloviční úvazek mají nárok, popř. mají krácený nárok, popřípadě nemají žádný nárok na stravenky. To co vy uvádíte jako "nárok po 3 odpracovaných hodinách" je trochu jinak. Po třech odpracovaných hodinách je tato stravenka pro zaměstnavatele z 55 % daňově uznatelný výdaj. pokud zaměstnanec odpracuje méně, je pro zaměstnavatele v plné výši daňově neuznatelná. Takže pokud se například zaměstnavatel rozhodně dávat zaměstnanci na čtvtinový úvazek 5 stravenek měsíčně a zaměstnanec bude chodit 4 dny po 10 hodinách, budou 4 stravenky daňově uznatelné (stejně jako pro všechny zaměstnance) a jedna daňově neuznatelná. Pokud bude zaměstnanec chodit každy den na 2 hodny, budou věechny daňově neuznatelné. Z hlediska daňové optimalizace se zaměstnavateli - právnické osobě většinou vyplatí dávat i stravenky, které nejsou pro něj daňově uznatelným výdajem, protože se zaměstnanci v žádném případě nedodaňují, ani se z nich neodvádí sociální a zdravotní pojištění. A úspora na dani zaměstnance a pojištění je vždy několikanásobně vyšší, než ztráta na dani zaměstnavatele.