Je to jedna ze záludností vedení jednoduchého účetnictví:

1. přijetí půjčky není z logiky věci zdanitelný příjem (na tom se asi shodne většina lidí)
2. fyzické osoby jej nezdaňují, protože je to uvedeno v § 3 (4) b) 1. ZDP
3. právnické osoby vedoucí "podvojné" účetnictví jej nezdaňují, protože půjčka není součástí hospodářského výsledku, tudíž se nedostane do základu daně
4. právnické osoby vedoucí jednoduché účetnictví to nemají jasné protože:

• • v ZDP není u právnickch osob řečeno, že příjem z půjčky není předmětem daně z příjmů
  • v zákoně o účetnictví, ve vyhlášce 507/2002 Sb ani v Opatření Č.j. V/2-31 372/92, podle kterých účtují, není uvedeno, že příjem z půjčky není součástí příjmů uváděných ve výkazu příjmů a výdajů

Tudíž není, o co se opřít pro odůvodnění logického tvrzení v bodě 1. (Je to jeden z důvodů, proč osobně vedení jednoduchého účetnictví nedoporučuji.)

 Argumenty, o které se lze opřít, při tvrzení, že přijem z půjčky není předmětem daně:

• zcela jistě nebylo úmyslem zákonodárců příjmy z půjček zdaňovat, v tom případě by asi nespecifikovali u fyzických osob, že nejsou předmětem daně
• přijetím konstrukce, že by se v jednoduchém účetnictví příjmy z půjček zdaňovaly a v podvojném nikoliv, by vznikaly nerovné podmínky mezi těmito dvěma skupinami
• asi nejpádnějším argumentem pro obě předcházející tvrzení je § 25 (1) b):
  Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména...   výdaje na ... splácení půjček.
  Představa, že by účetní jednotka vedoucí jednoduché účetnictví zdaňovala příjem v podobě přijeté půjčky a nesměla si uplatnit na snížení daně výdaj v podobě vrácení půjčky, by odporovala základním zásadám výběru daní (nejednalo by se o daň z příjmů, ale daň z půjčování si).