Pokud by zaměstnanec nebyl společníkem, pak není problém poskytnout bezúročnou půjčku až 300 tisíc korun; pokud by částka byla vyšší, doměřilo by se mu každý měsíc ke mzdě nepeněžní příjem v podobě úroku z částky přesahující 300 tis. Kč (nejlépe sazbou z úvěru od banky).

Pokud je zároveň společníkem, bude se posuzovat, jestli tato skutečnost měla vliv na poskytnutí půjčky tj. jestli takovéto půjčky dostávají za stejných podmínek i ostatní zaměstnanci (pak by i pro společníka-zaměsntnace platilo výše uvdené), nebo půjčku dostal jednom proto, že je také společníkem.

Ve druhém případě bych doporučoval sjednat obvyklý úrok. Opět bych doporučil ve výši úroku úvěru (popř. i mírně vyšší, ale není nutné). Pokud by byla půjčka bezúročná pak hrozí následující problémy:

• příjem společníka (ve výši úroků, které nemusí platit) může být posouzen jako skryté rozdělení zisku a zdaněn
• pokud by úroky měly být vyšší než 100 tis. kč ročně, bude nepeněžní výhodu (v podobě ušetřených úroků) u společníka nutné určitě zdanit (jako jakýsi "dar" od společnosti)
• úroky, které společnost neinkasovala, ač mohla (v ceně obvyklé) by mohly být požadovány zdanit (to je názor správců daně, že se nejedná o cenu obvyklou, i když soudy mají většinou názor, že cena obvyklá u zápůčky peněz je 0 % úroku)
• teoreticky by mohl správce daně i prohlásit, že úroky placené bance z úvěru nejsou daňově uznatelné, když se peníze použíjí na půjčku společníkovi, ale to by nebyl správný postup.

pb