Pokud zaměstnavatel v rámci pracovní cesty určí zaměstnanci místo noclehu, má povinnost je zaplatit.

Pokud se zaměstnanec rozhodne spát jinde, než mu zaměstnavatel určil, má nárok na proplacení noclehu, pouze pokud má oprávněné zdůvodnění (v předepsaném místě nebylo možné se ubytovat).

Vzdálenost bydliště od místa noclehu přitom nehraje roli. (To by hrálo roli jedině při daňovém posuzování u OSVČ, jednatelů, společníků nebo případů podezření zakrývání jiných skutečností pracovní cestou).

Z dotazu není jasně, zda "dohodli jsme se" znamená první nebo druhý případ.

Stravné mně jasné zcela není, ale osobně bych posoudil, že se pracovní cesta nekonala v "místě bydliště" (v zákoně § 163 (6) není v "obci bydliště"!) a nárok na stravné bych přiznal po celou dobu pracovní cesty, protože obvyklý způsob stravování byl teambuildingem zaměstnanci znemožněn. pb