Na uvedenou situaci se dá hledět více způsoby - vyberte si ten, který podle Vás nejvíce odpovídá vaší  skutečnosti:

1. Výrobky vyřazujete proto, že došlo k jejich poškození (pravděpodobně v průběhu skladování nebo kompletaci při výrobě). Přitom poškození výrobků je vzhledem k jejich charakteru při skladování běžné (zdůvodnitelné) - např. se jedná o porcelánové talíře, které se při vší opatrnosti někdy poškodí. Pak si stanovujete normu, jaké % výrobků je běžné, že se poškodí (dá se to na to hledět, jako jaké množství tolerujete osobě, která má za výrobky hmotnou odpovědnost a nechcete po ní náhradu, pokud se toto % nepřekročí).
   V tomto případě je vyřazení výrobků do zvoleného % je daňově uznatelné a nemusíte o ničem účtovat, protože je budete vyřazovat účetně stejným způsobem, jako účtujete na konci roku vyskladněné výrobky do prodeje.
2. Výrobky vyřazujete, protože došlo k jejich poškození, které není běžné (zdůvodnitelné), tj. po odpovědné osobě byste chtěli náhradu za to, že došlo k jejich poškození. Pak jejich hodnotu budete účtovat na nákladový účet manka a škody (549) a daňově je tento náklad uznatelný pouze do výše přijatých náhrad (335 - 648). Pokud všechny vyskladněné výrobky (včetně těchto) na konci roku zaúčtujete 613 - 123 (v roce 2015) nebo 583 - 123 (v roce 2016), tak skutečnost, že část z nich nešla na prodej, ale byly zlikvidovány zohledníte zápisem 549 - 613 (v roce 2015) resp. 549 - 583 (v roce 2016). Pokud na konci roku účtujete zápise 613 (583) - 123 pouze výrobky vyskladněné na prodej, pak likvidaci účtujte 549 - 123.
3. Poškození výrobků není významné a za normálních okolností by byly prodejné (třeba za nižší cenu). Jejich prodej se však pro nedostatečnou poptávku nezrealizoval a jelikož fyzicky nebo morálně zestárly, nemá smysl je dále nabízet. Potom vyřazení s likvidačním protokolem je daňově uznatelné a opět (jako v bodě 1.) neusíte rozlišovat účetně rozlišovat od vyskladnění na prodej. pb