Ve vaší úvaze o délce trvání pracovní cesty Vám vypadla slovíčka "mimo území ČR". Takže: 1) pokud je doba strávená v zahraničí kratší než hodinu, nárok na zahraniční stravné nevznikne nikdy; doba strávená v zahraničí se přičítá k tuzemské části 2) pokud je doba strávená v zahraničí 1 - 5 hodin, a doba strávená v ČR více než 5 hodin, nevznike nárok na zahraniční stravné; doba strávená v zahraničí se přičítá k tuzemské části 3) pokud je doba strávená v zahraničí 1 - 5 hodin a doba strávená v ČR méně než 5 hodin, vznike nárok na zahraniční stravné; doba strávená v ČR se nikde neprojeví 4) pokud je doba strávená v zahraničí více než 5 hodin vznikne nárok na stravné vždy; za dobu strávenou v ČR může a nemusí vzniknout paralelní nárok na české stravné V obou Vašich příkladech obdrží české stravné za dobu 5h 45 min resp. 5 h 15 min. pb