1) Dcery a syn jsou osoby blízké a dle zákona o dani z příjmů je nutné sledovat, zda jejich obchody jsou prováděny za cenu obvyklou. Pokud poskytne někdo osobě bízké nájem za cenu nižší než by poskytl osobě cizí, může mu správce daně doměřit daň z tohoto rozdílu, který mohl vydělat, ale nevydělal (použilo by se obvklé nájemné za podobný byt v lokalitě). Toto se běžně aplikuje při podnikání OSVČ; v praxi jsem ještě nezažil, že by to správce daně použil při pronájmu bytu příbuzným, ale nic mu v tom nebrání. Z toho hlediska pronájem za symbolickou cenu je rizikovější než byty ponechat dětem k dispozici zadarmo.

2) Celkem paradoxně to ale neznamená, že byste měl odvádět daň z ceny obvyklé, protože zákon jasně říká, že tuto úpravu udělá až správce daně (při kontrole). Takže zdaňujete přijaté nájemné ve skutečně inkasované výši a doufáte, že při případné kontrole Vám jej správce daně nezvýší.

3) Od přijatého nájemného je možné odečíst buď 30 % paušálních výdajů nebo skutečné výdaje související s pronájmem; včetně odpisu uvedených bytů. Rozdíl je pak základ daně dle § 9 a ten se sečte s ostatními příjmy (ze zaměstnání, podnikaní, atd) a společně zdaní.

4) Syn, který má byt zadarmo je bezproblémový. Bezúplatné nabytí jiného majetkového prospěchu (bydlení zadarmo) podléhá darovací dani (kteoru by měl odvádět syn). Ale mezi příbuznými v řadě přímé je darování od darovací daně osvobozeno a ani se nepodává žádné přiznání. Náklady související s tímto bytem samozřejmě nelze použít na snížení daně z příjmu (z nájmu ostatních bytů). pb